Eliškoviny

Hafoj, vzpomínáte, jak na náš blog panička psala o péči o chrup a zmínila, že mi (prý bohužel!) zuby nečistí? Představte si, že po dopsání toho článku ji tak tížilo svědomí, že vyhrabala starou pastu a kartáček a znovu se do toho pustila! Brr. Pasta mi teda chutná, ale způsob, jakým je mi podávána, je pěkně otravný. Nemůže mi ji panička raději vymačkat rovnou do misky? Údajně by to nemělo ten efekt. Ach jo. 

Milí čtenáři, dnešní článek píšu já, panička. Eliška si užívá krásného počasí a běhá po zahradě. Chtěla bych vám říct něco o zdraví a hygieně své feny, konkrétně o tom, jaká používám antiparazitika, jak často ji koupám a zda ji poctivě čistím zuby. Do komentářů mi můžete napsat, jak to máte se svými mazlíky vy. 

Hafoj, dlouho jsem na blog nic nenapsala, protože se u nás doma stala velká věc. Paničce se v sprnu narodilo mláďátko! 

Každého baví něco jiného. Zatímco jeden sedí celé dny u počítače a střílí na virtuální figurky, jiný se potí v posilovně a další patlá barvy na plátno. U lidí to všichni znáte. Dost podobné to mají ale i psi a feny! Kdo žádného mazlíčka nemá, možná tomu nerozumí, ale věřte, že i my máme koníčky! O těch svých bych vám teď chtěla vyprávět. 

Dokud jsem měla jen psa, háravé feny mě tak nějak... štvaly. Vím, že ve skutečnosti za nic nemůžou, ale kdykoliv některá z oblíbených Fíkových sousedek začne hárat, je to s ním k nevydržení. Když mám fenu, je to trochu jiné. Když to přeženu, mám chuť vyjít do rušných ulic a demonstrovat za práva fen. Hárání nebo menstruace, je to jedno. Holky to mají těžké, ať jsou jakýkoli živočišný druh! 

Nechce se mi věřit, že už je to taková doba. Připadá mi to jako včera! S Eliškou to už táhneme dva roky. A je to super! Přistěhovala se 6. května 2018. Byla ještě menší než teď, nc neznala, zakopávala, byla takové malé nemotnorné klubíčko. Rychle se ale učila. Hlavně zlobit!

Hafoj, konečně jsem se zase probojovala k počítači! Poslední dobou to ale nebylo proto, že by ho panička tak moc potřebovala, ale proto, že jsem pořád venku! Panička se probrala ze zimního spánku a pořád něco spolu podnikáme. Byly jsme i na Lysé hoře!

Zdravím všechny čtenáře, tentokrát vám pišu já, panička. Eliška se prohání venku. Povím vám o tom, jak lidi obvykle reagují na moji fenu. Některé komentáře se opakují tak často, že bych je mohla rovnou říkat sama.

Hafoj, vím, že už jsem se vám dlouho neozvala. Panička má poslední dobou moc práce a nechce mě pouštět k počítači. Jsem ráda, že vám můžu napsat aspoň teď. Povyprávím vám, jak jsem se celou dobu měla a hlavně se pochlubím s novým pelíškem! :)

Hafoj, dneska vám chceme s paničkou ukázat fotky, abyste se mohli podívat, jaká jsem šikovná horalka! O výletech po Beskydech jsem už psala několikrát. Poslední víkend jsme byly na horách hned dvakrát! Jeden den jsme si udělaly línou dámskou jízdu na prašivé, byla tam i paniččina kamarádka Denča a moje kamarádka Ejmynka. V neděli jsme byli znovu na Lysé hoře. Za letošek mám už čtyři výstupy.

Panička říkala, že jsem beskydská fena a že musím něco vydržet, tak mě teď bere na hory. To znamená, že chodíme na dlouhé procházky do kopce a z kopce, potkám psí kámoše, dostanu hromadu piškotků a panička si mě stokrát vyfotí, protože prý na ty výlety musím mít památku. Já bych se bez takových památek obešla, všechno si dobře pamatuju. Povyprávím vám to.

Hafoj, dneska vám s paničkou napíšeme obě - já kousek, ona kousek. Chceme mluvit o mé cestovatelské tašce, bez které nenastoupím do vlaku. Občas se totiž od lidí dozvíme, že je to prý trápení zvířátek. Tak pozor, není. Koupání je trápení zvířátek! Ještě že to moje panička skoro nedělá.

Před pár dny měla Eliška výročí. Je to už rok, co vylétla z hnízda, zanechala maminku u paní chovatelky a odjela do Prahy. Je to už rok, co to spolu táhneme. A jak nám to klape! Přečtěte si, co všechno se Eliška za ten dlouhý rok naučila.

Hafoj, dneska vám už podruhé budu vyprávět o svých malých radostech, které mi dělají svět tak krásným! Možná se v něčem inspirujete a trochu si zlepšíte život. :)

Ahoj, dnes bych vám chtěla povídat o dalším výletě do hor. Je super, že je má moje panička tak ráda a že mě bere s sebou. Tentokrát jsme se vydaly s jejím kamarádem na Lysou horu. Říká se ji královna Beskyd, protože je prý nejvyšší. Pojďte si to poslechnout celé od začátku.

Hafoj, dnes bych vám chtěla krátce povyprávět o tom, co mi dělá radost, co mám ráda a díky čemu je můj život krásný tak, jak je. Až si článek přečtete, můžete mi do komentářů napsat o vašich radostech.

Minulý víkend jsem byla s paničkou ve Slezsku. Mám to tam ráda, protože bydlíme u paniččinych rodičů, kteří mají psa Fíka. Navíc tam vždycky dostávám maso a je tam více lidí na dělání blbostí. Protože bylo krásně, vyrazili jsme na výlet na hory. Zorganizovala ho moje aktivní panička. Ona má totiž hory moc ráda.

Ahoj, všichni mi pořád říkají, že jsem pěkná. Rozhodla jsem se proto, že vám ukážu pár fotek, které nafotila panička. Jsou z února a z března.

Ahoj, chtěla bych vám popovídat, jaké byly moje první dny v novém domově. Už je to docela dlouho. Nastěhovala jsem se 6. května loňského roku. Pořád si je ale živě pamatuju, i když si vy, lidi, myslíte, že štěňátkům z této doby nic v hlavě nezůstane.

Jak to vypadá, když se sejdou na Vánoce dva psi, respektive jeden postarší pes a jedná mladá šílená fena? Je možné, aby takové Vánoce dopadly dobře? Zapsala panička v prosinci 2018.  Velké shledání  Přijely jsme 23. prosince kolem jedenácté hodiny dopolední. Fena se mohla radostí zbláznit. Běhala po celém bytě, nadšeně štěkala, skákala a chytala do tlamy všechno, co ji přišlo do cesty. Nezapomínala ani na zlobení Fíka: rychle ho zatahat za uši, zavrčet, šíleně zaštěkat, chytit ho za ocas, skočit mu na záda. To všechno ta ztrakatá střela zvládala! „Hurááá, konečně jsem zase tady, konečně mám zase parťáka!" křičela Eliška. „Ale neeee, Kája zase přivezla tu šílenku, to snad není možné..." sklopil Fík otráveně uši a rychle hledal úkryt. Na blbosti musí mít správnou náladu. Doma nejraději leží nebo sedí a vklidu pozoruje, co se kolem děje.  „To je moje ponožka!" volal taťka.  „Heeej, Elooo, to je moje ponožka!" volala o něco později sestra.  ...