Háravá fena z pohledu fenkařky

Dokud jsem měla jen psa, háravé feny mě tak nějak... štvaly. Vím, že ve skutečnosti za nic nemůžou, ale kdykoliv některá z oblíbených Fíkových sousedek začne hárat, je to s ním k nevydržení. Když mám fenu, je to trochu jiné. Když to přeženu, mám chuť vyjít do rušných ulic a demonstrovat za práva fen. Hárání nebo menstruace, je to jedno. Holky to mají těžké, ať jsou jakýkoli živočišný druh! 

Háravá fena by pořád jenom spala.

Eliška poprvé hárala v dubnu 2019. Teď hárá už po páté. Nevím, co to do ní vjelo, podle naučné litetaruty by tak často hárat neměla. Věřím tomu, že je prostě mladá a hormony si s ní ještě dělají doslova, co chtějí. 

Že to přichází, poznám velice snadno. Začne se líbit Fíkovi! Za normálních okoností se o ni moc nezajímá. Přijímá ji jako členku smečky, možná ji i má rád, ale spíše se jí straní. Aby ne, umí být pěkně otravná. Pořád by si hrála nebo se aspoň k němu tiskla. Fík tolik tulivý není a vzhledem ke svému věku ani nepotřebuje tolik blbnout. Když má Ela hárat, vyleze ze svého úkrytu a radostně ji pronásleduje. 

Dalšími vodítky je neposlušnost a roznášení pachu. Zatímco normálně se pořádně vyčůrá na začátku procházky, během hárání to dělá podobně jako pejsek. Čůrá průběžně po troškách, aby všichni kolem věděli, že hárá a může mít štěňata. Majitelé psů pak nervózně postávají a doufají, že jejich miláček už co nejdřív dočuchá, jinak se nestihnout včas vrátit domů a přijdou pozdě do práce. 

O trochu později příjde to, čeho jsem se dřív obávala. Špinění. Při prvním hárání jsem Elišce cpala kalhotky, aby mi nic neušpinila. Jenomže dívejte se potom na ten otrávený obličej! Ve feně se bouří hormony a já ji ještě pokouším něčím tak strašným! Musela jsem ustoupit. Raději mám doma trochu nepořádku, než trvale naštvanou fenu. Někomu to může připadat nechutné, ale o tolik zase nejde. Myslím, že mít doma štěně, které několikrát denně vykonává potřebu na koberec nebo polštáře, bylo mnohem horší. 

A neříkejte mi, že na fenu hormony nepůsobí. Působí, a jak! Když hárá, je mnohem unavenější a skoro celý den je zalezlá pod postelí, aby měl co největší klid. V první půlce hárání je mnohem žravější. Spolyká obvyklou dávku granulí a jde si říct o další. Plně ji rozumím. Nikdo nespočítá, kolik jsem kvůli hormonům snědla Milek... 

A proč ten boj za práva fen? No přece proto, že majitelé psů nemají háravé feny v lásce. Chápu to, jak už jsem zmínila, sama jsem z nich byla dřív celkem na nervy. Pejsci jsou z nich na větvi a páničci nemají klid. Někteří lidi to ale pěkně přehánějí. Mám pocit, že se na nás dívají skrz prsty. Představte si, že jednou mě paničci pomateného psa doslova seřvali za to, že se s háravou fenou procházím po sídlišti! Co jiného mi zbývá? Mají feny po dobu hárání chodit doma na záchod, nebo co? Za to, že jejich roztouženého rošťáka málem přejelo auto, nemůžu já ani Eliška. Můžou za to ti lidi. Mají ho mít na vodítku.

Tímto bych chtěla světu říct, že feny mají nárok na běžný život i během hárání! 

Ano. Na výstavu, cvičák, závody, vořiškiády by chodit opravdu neměly. Běžnou procházku si ale zaslouží! Takže, milí pejskaři, mějte s nimi trpělivost. Ony nemůžou za to, že najednou vaše pejsky tolik lákají. Příroda je mocná čarodějka a nic proti ní nenaděláme. 

P. S. Co se týče kastrace, váhám. Chovatelskou stanici pravděpodobně zakládat nebudu, ale jsem si nejistá, co se týče narkózy. Je mi proti srsti, že by mi měli Elišku uspávat. :( 

P. P. S. Fík a Eliška spolu nebydlí.