Rok, co to spolu táhneme!

Před pár dny měla Eliška výročí. Je to už rok, co vylétla z hnízda, zanechala maminku u paní chovatelky a odjela do Prahy. Je to už rok, co to spolu táhneme. A jak nám to klape! Přečtěte si, co všechno se Eliška za ten dlouhý rok naučila.

Zapsala panička 

Když se Elinka nastěhovala, byla malé nemotorné klubíčko. Pořád zakopávala, kutálela se. O světě toho moc nevěděla, a tak se neustále něčemu divila. Vidím to jako včera, jak venku kosili trávu a Elča seděla pod oknem, vyjeveně koukala na hlavu a natáčela hlavu. Dnes už ví o světě hodně. Taková drobnost ji vůbec nepřekvapí, nevěnovala by ji pozornost.

Největší věc, kterou se musí naučit každé malé štěňátko, je samozřejmě čistota. Musejí přijít na to, že vykonávat potřebu venku je mnohem lepší než doma na koberci. Třeba už proto, že když to udělají venku, dostanou piškotek. Elinka velmi brzy pochopila, že je čurání venku výhodné. S uvědoměním, že by to neměla dělat na koberci, to chvíli trvalo. V porovnání s jinými štěňaty byla ale i v tomto ohledu moc šikovná. V pěti měsících už byly loužičky/bobky doma jen občasná nehoda. Od půl roku věku ji můžu věřit úplně. 

Další velký pokrok udělala Ela v důvěře. Jako mimino se pořád bála, že ji chce někdo ublížit. Počesat ji? Kápnout do očí? Vytáhnout klíště??? Při jakémkoliv pokusu chytit ji jinak, než na mazlení, začala vřískat, jako kdybych ji dělala kdo ví co. Dnes je to mnohem lepší. Vytáhnout klíště je stále dost problém, protože sebou hodně mrská, ale už se vůbec nemusím bát, že by mě sousedi neprávem žalovali za týrání zvířat. 

A jak jsme na tom s poslušností? Musím říct, že docela dobře! Jednu dobu byl trochu (velký) problém s přivoláním, když byla na volno. Důležité bylo se nezvdávat a bojovat, bojovat, bojovat, i když to někdy stálo dost sil. Kdybych však nebojovala, musela bych Elu pořád jenom vodit na vodítku... a to přece není vůbec žádná zábava. 

Co dál se Eliška naučila? Vycvičila mě na mazlení - obrátí se na záda, sklopí uši a děla stráááášně roztomilou, takže ji nemůžu odolat. Naučila se spát v posteli na polštáři, nejlépe rozvalená tak, abych se k ní vůbec nevešla. Přišla na to, že když někdo vaří, je výhodné se mu motat pod nohama. Vypočítala, v jaký moment má skočit do otevřené skříně, aby našla ponožku či jiný kus oblečení, který se tak dobře žvýká. Ví, jakým způsobem mačkat pískací hračky, aby z nich vycházel co největší hluk. Zvykla si na život ve velkoměstě i na pobyt v přírodě, během vteřiny se terénu přízpůsobí - buď dělá dámičku, nebo divočandu. 

A mohla bych pokračovat... 

Eliška je úžasná. Jsem ráda, že ji mám. <3