Panička má mláďátko! Nejdřív jsem nevěděla, jak s tím naložit, ale pak se ze mne stala spolehlivá chůva

Hafoj, dlouho jsem na blog nic nenapsala, protože se u nás doma stala velká věc. Paničce se v sprnu narodilo mláďátko! 

Že se to stane, jsem věděla už dlouho. V zimě byla panička často unavená a hodně ležela v posteli. Cítila jsem, že se necítí moc dobře, a tak jsem se k ní tulila, abych ji trochu rozveselila. Zima je tak jako tam roční období vhodné k lenošení, takže mi to vůbec nevadilo. 

Na jaře to bylo s paničkou o něco lepší, chodily jsem spolu po horách a na větší procházky. Kromě energie se ji ale zvýšila také obvod v pase - a ten pořád rostl a rostl. Mláďátko potřebovalo místo. Když jsem se s paničkou mazlila, občas se mi stalo, že mě mláďátko přes bříško koplo! Asi jsem na ně nešikovně tlačila. 

Jak už jsem řekla, v srpnu se to mláďátko narodilo. Člověčí samičky nerodí doma jako fenečky, ale chodí do porodnice. Kolem ní chodíme občas na procházku, takže vím, kde to je. Bohužel tam můžou jenom lidi, takže jsem se s paničkou musela na pár dní rozloučit. Ubytovala jsem se na tu dobu u babičky a dědy, aby mi nebylo smutno. 

Když jsem pak konečně paničky uviděla, měla jsem velkou radost! Zároveň jsem měla trochu nepříjemný pocit, neboť jsem věděla, že je teď bude více zajímat to mláďátko. A taky že jo! Obzvlášť panička z něho nespouštěla oči a mne mazlila jenom občas. Paniček se mi věnoval více, chodili jsme spolu na procházky. 

Pár dní jsem z toho byla smutná. Byl to prostě šok! Do té doby jsem byla u paničky na prvním místě, najednou jsem ji skoro nezajímala. Časem se ukázalo, že je z toho smutná i panička. Má mě moc ráda a tak jí bylo líto, že nemá tolik času. Snažila se proto využít každý volný okamžik k tomu, aby se se mnou mohla pomazlit nebo porvat o hračku. Párkrát dokonce svěřila miminko babičce a vzala mě ven. To bylo úžasné! 

Postupně se to zlepšovalo a zlepšovalo. Nyní jsem paniččina pravá ruka a v péči o miminko jí vzorně pomáhám. Když spí miminko v posteli, lehám si k němu, aby mu nebyla zima. Jakmile se probudí, utíkám to rychle nahlásit. Panička nemá tak dobré uši jako já. Mohla by to přeslechnout a mláďátko by bylo mrzuté, kdyby k němu maminka hned nepřispěchala. 

O hru s paničkou už nemám nouzi. Občas chodíme i na hory nebo do lesa, jak to mám ráda. Myslím si, že se náš život vrátil do původních kolejí, jen máme trochu více starostí. Ptáte se, jestli mi něco nevyhovuje? Snad jen to, že teď paničce trvá, než nás vypraví na procházku! Mláďátko se neumí samo oblékat, a tak má panička hodně práce. Od prvního signálu do skutečného odchodu to trvá dost dlouho. Už aby bylo jaro a lidi toho oblečení potřebovali o něco méně! 

unavená Eliška 

(No dobře, zas tak unavená nejsem, ale podle diskuzí na internetu jsou příšerně unavení všichni, kdo mají doma mláďátko. Přece nebudu vyčnívat z davu!)