Prý jsem beskydská fena

Panička říkala, že jsem beskydská fena a že musím něco vydržet, tak mě teď bere na hory. To znamená, že chodíme na dlouhé procházky do kopce a z kopce, potkám psí kámoše, dostanu hromadu piškotků a panička si mě stokrát vyfotí, protože prý na ty výlety musím mít památku. Já bych se bez takových památek obešla, všechno si dobře pamatuju. Povyprávím vám to.



Horskou sezónu jsem zahájila Ondřejníkem. Pro paničku to byl už několikátý výlet, je v tom napřed. Dříve mě nechtěla brát, protože bych se prý propadala do sněhu. O procházce na Ondřejník jsem psala v článku Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide? Strakatá střela jménem Eliška.

Potom mě panička vzala na Lysou horu. Šlapali jsme z Malenovic po nějaké neznačené stezce, bylo to dobrodružné. Ale vy už všechno víte, protože jste určitě četli článek Zdolala jsem Lysou horu, největší kopec Beskyd!

Po tomto výletu jsem měla pauzu. Delší dobu jsme nebyly na Slezsku a když už, panička utekla na hory sama. Prý s parťáky jeli moc dlouho autobusem a to bych nemusela vydržet, pokud by mě vůbec do toho autobusu vzali. Nejdřív mi to bylo líto, ale paniččini rodiče mě vzali na pořádnou procházku, takže jsem nakonec měla fajn den. Na hory jsem s paničkou vyrazila až příště. Opět jsme šly na Lysou horu, ale tentokrát v jiné sestavě lidí.

Nastoupily jsme do auta ke dvěma voňavým pánům. Oba jsem je už trochu znala. Sotva jsme trochu popojeli, už jsme zastavovali. Přidala se k nám cizí sympatická paní. Hned mě hladila a říkala, že jsem pěkná. O chvíli později se připojila ještě paniččina kamarádka. Auto bylo úplně plné, ale vůbec mi to nevadilo. Všichni ti lidi byli moc milí.

Zastavili jsme na Zlatníku. Odtud jsme šli pěšky. Cestou jsme si dali přestávku. Potřebovali ji lidi, já bych nejradši utíkala dál. Abych jen tak nelelkovala, štěkala jsem na cyklisty. Jezdilo jich kolem docela dost. Dráždili mě k vzteku!

Nahoře jsem dostala granulky. Chtěla jsem pořád přidávat. Chůze a štěkání dá feně zabrat, nemyslete si, že ne. Lidi si dali v restauraci něco na oběd. O maso se se mnou bohužel nikdo nepodělil. Já jim to ale odpouštím. Byl to totiž hezký den.

To jsem já. 

To je panička, jak mě fotí. Paniččina sestra by tento obrázek nazvala "backstage photo". 

Další týden jsem šla s paničkou a s jedním z těch parťáku z Lysé na další výlet. Tentokrát na Velký Javorník. Nejdřív jsme museli jet hodinu vlakem! Vlakem jezdím ráda. Místo v tašce jsem ale jela jen tak, prý z praktických důvodů. Nevím, co je na tom praktického, vždyť jsem dostala na nos košík. Brr.

Na Velký Javorník to bylo daleko. Šli jsme nahoru, dolů, zase nahoru, zase dolů a tak pořád dokolečka. Aspoň budeme s paničkou štíhlé a fit. :-)


V cíli jsem potkala hodně psů a hodně obdivujících lidí. Jsem hvězda, kamkoliv přijdu!



Posledním výletem byl opět Ondřejník, jako v březnu, ale teď jsme se prošli trochu výš, panička říkala, že prý na vrchol. Pod horu jsme se dostali autem. Nebylo plné, lidi jeli jenom dva.

Dělat paničce společnost na horách mě moc baví!

Eliška