Eliškoviny

Hafoj, konečně jsem se zase probojovala k počítači! Poslední dobou to ale nebylo proto, že by ho panička tak moc potřebovala, ale proto, že jsem pořád venku! Panička se probrala ze zimního spánku a pořád něco spolu podnikáme. Byly jsme i na Lysé hoře!

Zdravím všechny čtenáře, tentokrát vám pišu já, panička. Eliška se prohání venku. Povím vám o tom, jak lidi obvykle reagují na moji fenu. Některé komentáře se opakují tak často, že bych je mohla rovnou říkat sama.

Hafoj, vím, že už jsem se vám dlouho neozvala. Panička má poslední dobou moc práce a nechce mě pouštět k počítači. Jsem ráda, že vám můžu napsat aspoň teď. Povyprávím vám, jak jsem se celou dobu měla a hlavně se pochlubím s novým pelíškem! :)

Hafoj, dneska vám chceme s paničkou ukázat fotky, abyste se mohli podívat, jaká jsem šikovná horalka! O výletech po Beskydech jsem už psala několikrát. Poslední víkend jsme byly na horách hned dvakrát! Jeden den jsme si udělaly línou dámskou jízdu na prašivé, byla tam i paniččina kamarádka Denča a moje kamarádka Ejmynka. V neděli jsme byli znovu na Lysé hoře. Za letošek mám už čtyři výstupy.

Panička říkala, že jsem beskydská fena a že musím něco vydržet, tak mě teď bere na hory. To znamená, že chodíme na dlouhé procházky do kopce a z kopce, potkám psí kámoše, dostanu hromadu piškotků a panička si mě stokrát vyfotí, protože prý na ty výlety musím mít památku. Já bych se bez takových památek obešla, všechno si dobře pamatuju. Povyprávím vám to.

Hafoj, dneska vám s paničkou napíšeme obě - já kousek, ona kousek. Chceme mluvit o mé cestovatelské tašce, bez které nenastoupím do vlaku. Občas se totiž od lidí dozvíme, že je to prý trápení zvířátek. Tak pozor, není. Koupání je trápení zvířátek! Ještě že to moje panička skoro nedělá.

Před pár dny měla Eliška výročí. Je to už rok, co vylétla z hnízda, zanechala maminku u paní chovatelky a odjela do Prahy. Je to už rok, co to spolu táhneme. A jak nám to klape! Přečtěte si, co všechno se Eliška za ten dlouhý rok naučila.